Zdravím, poutníci...

Internet je zajímavé místo, že? Stačí jeden nepatrný pohyb, jediné kliknutí a objevíte se na tomhle podivném místě, kde realita znamená tak málo, že jí můžeme snadno změnit. My, společně... pouze pomocí slov a myšlenky. A třeba se nám povede naší ideální realitu přenést i do fyzického světa tam venku. Přeji si, aby se tak stalo...

Proto poslouchejte, dívejte se, zajímejte se, diskutujte a věřte... protože svět je v našich rukách. Je čas se chopit šance...

Mír, lásku a otevřené oči vám všem!

Přiznání

14. srpen 2012 | 21.00 | rubrika: Within my soul

Když už nevím, jestli brečet nebo se smát... čemu vlastně? Lidem? Předsudkům?

Kvůli vlastnímu zábavě... přiznávám se! Ale kde začít?

O ní

3. březen 2012 | 19.01 | rubrika: Within my soul

Zase se jednou zhroutil svět.

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 49x

Nahoře bez

22. srpen 2011 | 22.57 | rubrika: Postřehy

Přátelé... poslední dobou si tak nějak lámu svojí krásnou hlavu s jistým problémem. S čím také jiným, že?

K věci: Je léto, vedro k zalknutí (30° + ), páni sundavají svá trika, tílka, cokoliv, co nosí na horní části těla a chodí si jen tak nahoře bez... to je v pořádku. Ale co my, ctěné dámy? Jsme odsouzeny k tomu si chránit svou hruď kusy látky, ať už se jedná o triko, či podprdu (fakt jsem to slovo použila?), protože jinak je to společensky nevhodné. proč jsme odsouzeny k studu a paření se, zatímco si chlapi běhají jen v trenkách? Proč tomu tak je? Je to správné? Co s tím?

Bojujme za rovnoprávnost pro naše hrudě!!!

She...music

14. květen 2011 | 22.49 | rubrika: Within my soul

 Víc jak deset let mě pronásleduje... nenechá mě spát, vkrádá se mi do snů a z duše mi bere klid. A stále jí slyším a stále krotím svůj hlas, abych si její melodii nezačla broukat nahlas.  Dokola jí hledám... a nemůžu zjistit kdo je a odkud pochází. Je symbolem toho všeho, co se ve mně odehrálo, je symbolem mě samotné a já jí stále neznám jinak než jako melodii ve své hlavě. Ale nenechte se mýlit, ona je skutečná.

O kom je řeč? O té písni, co jednou zazněla mi do uší, vyrvala kousek mojí duše a natrvalo se mi uhnízdila v srdci. Ta píseň u níž neznám slova, ani název, ba ani autora a stále mě nutí hledat ji a doufat a křičet, že se z té tíhy už dočista zblázním. Kdyby měl každý člověk píseň, nebo jen čistou melodii místo svojí duše, ona by byla tou mojí.

Ach, prosím... pomozte!

Černá/Bílá

12. březen 2011 | 22.46 | rubrika: Within my soul

Jsem špatný člověk?
Nevím, co se mi to stalo, proč se mi to stalo a co s tím mám dělat. Dnes jsem, po jednom ze svých možná trochu šílených rituálů (dívala jsem se na jeden konkrétní seriál), si položila jednu otázku a pak už to všechno tak nějak jelo.

Paní z Mytilén

27. únor 2011 | 19.30 | rubrika: Within my soul

Před nedávnou dobou, i přesto docela dávno, když jsem se dotýkala nebes i pekelných říší, objevila se žena - démon, anděl... Bohyně. Slyšeli jste o ní už alespoň jednou a možná jste jí ani moc nechápali, vždyť je pryč už tak dlouho. Proč ale nemilovat krásu i když už je po smrti? Ta, jež se dovolávala nesmrtelných Bohů, ta jež milovala a pro svou lásku umírala tisíckrát za svůj život a to vše pro

Děkuji, pane Lustigu

26. únor 2011 | 14.36 | rubrika: Within my soul

Pan Arnošt Lustig zemřel. Prý dnes k ránu...

Aniž bych to čekala, během čtení té zprávy na novinkách cézet, se mi vrátil ten šílený pocit jako jistého nedělního rána v červnu před rokem, kdy se na další cestu odebrala moje prababička. Na chvíli jsem zase byla tak slabá...

Pan Lustig byl v mých očích vyjímečný muž, statečný a tak krásný... i když jsem ho neznala osobně. Ti, co ho znali musí být šťastní lidé. Když jsem četla jeho Kateřinu Horowitzovou, dokázal mě přenést tam do té beznadějné doby a cítit se jako sama Kateřina a očekávat to nevyhnutelné. Poznamenal mě tak úžasným způsobem, jak se to podařilo jen málokomu. Já doufám a přeju mu, aby na další cestě našel víc klidu než zde, vždyť si ho po tom všem zaslouží.

Pane Arnošte, děkuji vám a přísahám, že nezapomenu... já, ani spousty dalších lidí, jichž se dotkl váš veliký duch.

-brý den...

28. listopad 2010 | 14.28 | rubrika: Postřehy

Tak jsem si plna nespokojenosti založila blog, zmobilizovala své síly a... tvořím. Světe, třes se!:D

PS: Chystá se kalamita, chci, aby zítra nejezdily vlaky.:D